23.8. --- Istanbul a piráti dálnic

Ráno
nás probouzí padající rosa. Všichni ještě spí, jen pan domácí
se ptá, zda byl otel (hotel) dobrý. Dál na nás plynule hovoří
turecky, usmíváme se a odpovídáme česky k oboustranné
spokojenosti. Ještě než nasedáme do aut, přináší jedna z žen
další nálož lískových oříšků. Zajíždíme na koupačku ke
včerejší řece a doléváme do nádrží benzín z kanystrů. Ceny
benzínu tu jsou totiž opravdu vysoké, a tak se konečně zbavujeme
železné zásoby, kterou jsme si na střeše syslili již od Kazachstánu. A ne od toho druhého, ale už prvního... Tenhle
benzín s námi procestoval celý Kyrgyzstán, Tádžikistán,
Uzbekistán, znovu Kazachstán, kousek Ruska, Gruzii a ještě kus
Turecka. U pramene doplňujeme také zásobu vody a frčíme na
Istanbul. Cesta ubíhá celkem pohodově, silnice jsou pořád to
nejluxusnější, co jsme zažili. Za dálnice se tu platí, akorát
vůbec netušíme kolik a kde. Fakt jsme to chtěli hrozně moc
zaplatit, jenže najednou jsme se ocitli na dálnici a už nebylo
cesty zpět. Jak jsme se pak na vlastní uši přesvědčili,
neplatiče při výjezdu identifikuje houkání turniketů, u kterých
naštěstí nikdo nehlídkuje, a tak jsme je zběsile propirátili
doufajíc, že nás pokuta nedostihne... Cílem dne je projet
Istanbul, a protože přes město bychom jeli tak týden, volíme
jeden ze dvou obchvatů. Ano, je to tak, jeden obchvat nestačil, tak
museli přidat druhý. A pořád to nestačí... Šoupeme se
obchvatem, mezi auty procházejí žebráci a prodejci užitečných
i méně užitečných věcí. Vypadá to, že už mají své stálé
fleky, takže zácpy jsou i tady zřejmě na denním pořádku. Už
je tma a všude je rozlezlé město. Na spaní nakonec vybíráme
první plácek mimo aglomeraci v posečeném poli nedaleko silnice.
Pár aut kolem nás projíždí krokem, řidiči mávají na dobrou
noc a my jsme tak unavení, že už se ani ničeho nebojíme.