27.8. - 29.8. --- Chorvatsko

Kdo
včera nenavštívil pláž, jde se ještě ráno podívat, aby měl
kompletní zážitek. A pak už frčíme na hranice. Teda frčíme...
Couráme se zácpou za všemi těmi Němci, Italy a Švýcary. Cestu
si raději zkracujeme přívozem, abychom nemuseli objíždět záliv
a nahnali čas. Přívoz je super, hned nad velkým nápisem „No
smoking“ pozorujeme v okénku vysmátého kormidelníka s cigárem
a plechovkou piva. Zkratkou ušetřený čas však bohužel stejně
ztrácíme ve frontě na hranicích. Sice tu jen koukají do pasů,
jenže těch aut je prostě moc. Mezi těmi fáry jsme tak velká
pěst na oko, že nás staví stranou. Slečna v budce si nevěří a
raději volá kolegu. Ptá se, odkud jedeme. Odpovídáme, že z
Mongolska. Ptá se, jestli kouříme marihuanu. Odpovídáme, že ne.
To je naštěstí všechno, můžeme jet.

Kocháme se Dubrovníkem alespoň z dálky, neb den se už krátí. Hranice s Bosnou a Hercegovinou jsou až nečekaně pohodové. Na bosenské straně nás posílají dál, přestože před námi stojí ještě čtyři auta a nikdo nechce vidět naše pasy. Nevěříme tomu a zajíždíme ke straně v očekávání zevrubnější kontroly kufru a dalších prostor. Neděje se vůbec nic, a tak se jde Dzinki raději zeptat. Opravdu máme jet...

Průjezd hladký jako silnice, po které jedeme, nečekaně narušuje defekt modrého žigula. Duše lepená v Tbilisi, co vydržela sotva pár kilometrů, aby ji znovu lepili šinomontážníci v Kutaisi, se definitivně unavila. Tak nevíme, kde soudruzi z Gruzie udělali chybu... Ke spánku se ukládáme v národním parku u delty řeky Neretvy. Je tu mimořádně písek, i když moře sahá pěkný kus jen po kotníky. Jsou tu kiteři a slacklajna a asi sem jezdí dost Čechů, protože ráno se nás místní údržbář ptá, zda máme marihuanu, když jsme z Čech. Zašli jsme i do báru na travaricu a pivo za dvě ojra. Dzinki s Máťou si jako slušivý doplněk na párty přinesli ještě kotlík plný čočky, což hezky ladilo s Dzinkiho šerpou vypocenou od pásu. Dzinki už má mimochodem všechna trička se šerpou, jen občas i s křížem, sedí-li na místě spolujezdce. Ale abychom byli fér, vypadáme strašně už úplně všichni :)

Další den vyrážíme podél řek Celtiny a Zrmanji, ale můžeme si je maximálně tak představovat, protože přes stromy nejsou ze silnice vůbec vidět. Celkově přejíždíme spoustu vyschlých koryt, až se bojíme, že žádnou Zrmanju, alias Vinnetouvu řeku, vůbec nenajdeme. Ale podařilo se, našli jsme si krásné místo s šíleně ledovou vodou, ze které kotníky znecitlivěly už po pár vteřinách. Na večer vyjíždíme na vrchol Plješavice, kde prolézáme opuštěný vojenský prostor na rozhraní Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Hora je vysoká zhruba 1600 m n.m. a je tu hrozná kosa, takže po dlouhé době vytahujeme teplé oblečení zahrabané kdesi na dnech batohů.

Třetí den se opět dělíme dle preferencí. Dzinki, Bordel, Václav a Kořen vyrážejí prozkoumat opuštěné letiště v Bihači, kde si při prchání před domnělou policejní hlídkou Dzinki zvrtl kotník a zbytek dotrhal trenky/šortky – a že to jsou solidní veletrhy! Já s Kubou (a s dalším milionem lidí) jsme za nehorázné vstupné vyrazili na turistické Plitvičky, zatímco se Máťa, která už Plitvičky viděla dvakrát, vydala na sólo výpravu za houbami. Našla ale jen cosi podobné hřibu satanovi, takže smaženice nebude. Odpoledne jsme se všichni setkali u Plitviček a vydali se na ostrov Krk za Architektem/Jakubem a jeho těhotnou přítelkyní Gabrielou. To, že je těhotná, je důležité, neb mužská část výpravy již několik dní rokuje nad tím, jak má teď asi velká prsa. Čili pokud jste si doteď mysleli, že vedeme filozofické debaty o smyslu existence lidstva, tak už si to myslet nemusíte :) Najít Architektojc na Krku byl docela oříšek a cestou nás mírně zdržela partička nalitých Rusů, co nám plynulou němčinou oznamovali, že jsme přijeli ''rusiše mašinou'' a oni že jsou taky z Russlandu a jali se s námi nadšeně fotit.

Konečně se zadařilo a u pláže se vítáme s Jakubem a Gabrielou. Byli asi připraveni na leccos, ale naší vizáží a odérem jsou i tak viditelně zaraženi. Nám už to ani tak nepřijde, jsme v tom denně... Nevadí, odmašťujeme se v moři a drhneme se pod plážovou sprchou, až jsme zase za fešáky, i když čisté či alespoň nepotrhané oblečení už z nás má málokdo. Společně vyrážíme na vínečko a mořské plody. Spát budeme na pláži, která je tu na to jak dělaná!