Dojmy z Uzbekistánu

Uzbekistán má ze všech -stánů suverénně nejhoršího
prezidenta. Je jím Islom Karimov, který stojí v čele země od
vyhlášení nezávislosti, i když vás asi nepřekvapí, že v
jejím čele stál ještě za komunistů jako generální tajemník.
Teda ne že by komunisti po rozpadu svazu odstoupili, pouze se
přejmenovali na Lidově demokratickou stranu, i když do demokracie
mají vážně daleko. Sám Karimov byl nedávno zvolen na své již
třetí funkční období, přestože podle ústavy nemůže být
nikdo zvolen víckrát než dvakrát. Prezident likviduje jakýkoli
náznak opozice, čímž v zemi vytvořil politické vakuum a není
nikdo, kdo by ho nahradil. Snažila se o to sice jeho dcera Gulnara,
která otcův režim ostře kritizuje, ale hned vzápětí začala
být vyšetřována kvůli smyšleným obviněním a nakonec
odklizena zřejmě (snad) do domácího vězení... Spolu s
centrálními plánovači si Karimov také usmyslel pěstovat bavlnu,
ačkoli na to v zemi nejsou vhodné podmínky. Místní jsou na své
bílé zlato pyšní, přestože na podzim v době sklizně musí na
plantáže nastoupit státní zaměstnanci, děti a studenti. Proti
otrocké práci se ohradilo mnoho mezinárodních řetězců a na
uzbeckou bavlnu uvalili embargo. Ale nevadí, bavlna se pěstuje dál
a kdyby chtěl někdo pěstovat něco jiného, má smůlu, protože
prezident chce bavlnu.

Jak už jsme se ale na naší cestě přesvědčili, politika a lidé jsou dva odlišné světy. Uzbekové jsou velmi milí a pohostinní lidé, ruština tu pomalu ustupuje a za pár let bude možná snadnější domluvit se s nimi anglicky. Je znát, že dávno upustili od kočovnictví. Jídlo i řemeslné výrobky jsou tu mnohem kvalitnější než v ostatních -stánech. Místní jsou hrdí na Samarkand a Bucharu - historická města na Hedvábné stezce, na svého Avicennu - otce moderní medicíny, a Timura - dobyvatele téměř Čingischánových rozměrů a významného mecenáše umění. Ani ta policie nakonec nebyla tak strašná. Praxe je taková, že příslušníci sedí v kukaních, před kterými je stopka a hned za ní obvykle druhá. Tyhle stopky tam nemají vůbec žádný význam krom toho, že pak kolem příslušníků projíždíte krokem a oni si vás mohou významně prohlížet. Protože jsme však od našeho prvního zážitku značky až obsedantně dodržovali, neměli žádný důvod nás stavět.

Jinak o uzbecká víza se žádá online a mimo jiné musíte uvést svou profesi. Na výběr je ale značně omezená škála zaměstnání, a tak si tam Václav zaškrtl, že je atlet, neb nic blízkého svojí profesi nenašel. Těšili jsme se, že to budou na hranicích nějak ověřovat a nutit ho běhat stovku na čas, ale nestalo se. Nicméně kdybyste se sem náhodou chystali a vaše profese nebyla v nabídce, raději neuvádějte, že jste třeba žurnalista, hlavně ty ze Západu sem prý moc pouštět nechtějí...