Zlom BA3 se loučí!

O tom, jak se s cestou vyrovnaly žiguly, jsme vás již informovali.
Ale co lidi? A co děti? Mají si kde hrát? Po příjezdu jste nás zahrnuli spoustou otázek, na které se tu teď pokusím odpovědět...

Jak to, že vám to dovolili v práci? – Dovolili i nedovolili. Někdo pracuje jako OSVČ, někdo dostal neplacené volno a někdo zkrátka musel dát výpověď, aby mohl jet. Jasně, tři měsíce je dost, ale kdo říká, že dovolená musí být omezená na zákonem daných 4-5 týdnů v roce? Potřebujete-li víc, stačí se zeptat šéfa a možná budete překvapení, jak snadné to je. Pro začátek je zásadní dovolit tu dovolenou sami sobě…

Na kolik to celé vyšlo? – Markéta s Dzinkim se dopočítali částky 51 345 Kč na osobu včetně víz. My s Kubou jsme utratili o něco víc, ale přesnou sumu neznáme. Během cesty můžete dost ušetřit, ale také prohýřit. Hodně záleží na individuálním přístupu a preferencích - zda budete spíše ochutnávat místní kuchyni nebo sázet na jistotu v podobě zásoby pytlíkaček z domova, zda budete častěji spát v hotelech a nebo na divoko, zda si památky projdete sami, s průvodcem a nebo vůbec… Výsledná částka se tak může u každého lišit. Za všechny členy výpravy však můžu prohlásit, že jsme nakonec za celou cestu utratili méně, než jsme čekali – a to rozhodně potěší!

Měli jste ponorku? – Ano. A trochu mě překvapilo, že právě tahle otázka patří k těm suverénně nejčastějším… Lidi prostě chtějí drby :) Ale k věci – samozřejmě, že jsme se občas nepohodli, vždyť jsme spolu trávili téměř každý den od rána do večera na relativně malém prostoru, leckdy v ne zrovna komfortních podmínkách. Vlastně si ani neumím představit kolektiv, kde by k žádným třenicím v průběhu takovéhle cesty nedocházelo. Pokusím se shrnout, co by se mohlo hodit nejen nám, ale i ostatním pro další cesty budoucí… V základním vybavení každého účastníka by neměly chybět respekt a ohleduplnost vůči ostatním (a věcem ostatních), schopnost empatie, pokora a otevřenost. Pokud vám něco vadí nebo vás něco trápí, řekněte to. Nejlépe samozřejmě přímo tomu člověku, kterého se to týká. Pokud to řeknete někomu jinému, snad si trochu ulevíte, ale nic tím nevyřešíte. V případě, že se snažíte vystupovat nekonfliktně a problém si tutlat, vězte, že je to kontraproduktivní – dřív nebo později totiž stejně bouchnete kvůli nějaké malichernosti. Veškeré marginální neshody jdou každopádně stranou, čelí-li skupina většímu problému, jenž je hravě přebije - ať už jde o poruchy na autech, poruchy na lidech nebo třeba teambuildingový útok ožralých Rusů.

Kde jste vlastně spali? – Nejčastěji ve stanech a občas pod širákem, pokud nám to komáři dovolili. Časem už bylo sice komárů méně, ale nacvičená rutina stavění stanů minimálně preventivně (aby se dalo kam schovat, kdyby přece jen přiletěli) nás “zhýčkala“ na stálo. Hotely jsme využívali sporadicky a třeba v Uzbekistánu dokonce povinně – kvůli registracím potřebných pro celníky bylo nutné se některé noci nechat někde ubytovat.

A kde jste se myli? – V řekách, jezerech, mořích… Šampóni, co se sprchují každý den, by asi spokojení nebyli, ale celkově nebylo těžké něco najít, když už byla situace pro nos neúnosná. Za nechátrání našich tělesných schránek patří dík hlavně Markétě, která vždy svědomitě sledovala mapu a monitorovala veškeré vodní toky a plochy po cestě.

A kam jste chodili na záchod?! – Tam, kam to šlo, když bylo potřeba :) Vyvoněné splachovací záchody jsme na dlouhou dobu opustili snad ještě někde v Rusku. Většina benzínových pump sice disponuje kadibudkami pro otrlé, lecjaké křoví vám však poskytne daleko lepší útočiště. A vůbec – to, jaký luxus takové křoví nabízí, plně doceníte až v mongolských stepích, kde široko daleko není žádný porost, ba ani kámen či alespoň trs trávy… Říkáte si, že byste to nezvládli? Věřte, že zvládli a úplně hravě!

Báli jste se někdy? – No jéjej. Velkých i malých zvířat, podezřelých zvuků, ostatních řidičů, rozpadajících se cest, věcí reálných i nereálných… Přijde mi ale, že je snadnější čelit strachům za pohybu než stále z jednoho a téhož místa, třeba i z pohodlí domova. Cokoli se nám postavilo do cesty, bylo prostě třeba překonat a jet dál. A protože nic nakonec nebylo tak strašný, málem jsme se přestali bát úplně… Ale ani to není ideální, jak nás hned vzápětí naučili na Kavkaze.  

Byli jste nemocní? – Nějaká ta cestovatelská nevolnost se nám samozřejmě nevyhnula, ale nešlo o nic hrozného. Z našich svědomitě naditých lékárniček jsme tak nakonec využili jen Ercefuryl na průjem a sem tam Betadine. Také jsme se před cestou nechali očkovat – doporučuje se břišní tyfus, žloutenky a vzteklina. Já jsem šla místo vztekliny trapně na encefalitidu… Klíště jsem sice za celou dobu neviděla ani jedno, zato psů všude pobíhalo habaděj, naštěstí bez vztekliny :)

Kde se vám líbilo nejvíc? – Nádherný byl Kyrgyzstán a také Gruzie… A Mongolsko a Tádžikistán… V každé zemi se dá objevit něco zajímavého!

A kam pojedete příště? – Myslím, že máme na nějakou dobu nacestováno. Ale říkali jsme si, že možná na Mácháč…

Také se často ptáte, zda bude nějaké promítání… Těžko říct, zatím totiž nemáme ještě ani vytříděné fotky. Návrat do reality se nám snad víceméně daří, ale jde to pomalu… a nebo všechno ostatní jde moc rychle, kdo ví. Kdyby se nám náhodou nepodařilo nic uspořádat, tak se na nás nezlobte. Nejlepší stejně bude, když vyrazíte na vlastní pěst a zažijete si to sami. Žigulem, trabantem, maluchem, škodovkou, vytuněným obytňákem, na kole, stopem či pěšky… Nedokázali jsme nic světoborného, podobných cestovatelů všech věkových kategorií jsme potkali spoustu! I vy můžete, stačí si to (sobě) dovolit ;)

Závěrem moc děkujeme za kladné ohlasy na tento blog, jsme moc rádi, že jsme vás jeho prostřednictvím mohli pobavit, potěšit a možná i inspirovat. A pokud někdo dočetl až sem, klobouk dolů, opravdu si toho vážíme!

Díky a zlomte BA3!